Nakládání s vodami v kontextu omezení její dostupnosti z pohledu provozování sportovišť vyžadujících závlahu, např. golfových hřišť
Východiskem této rešerše je zák. č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů, v podobě, jak byl novelizován s účinností od 1. 1. 2019 (dále jen „vodní zákon“).
Byť je rešerše směřována do právního stavu dle současné platné právní úpravy (tedy po nabytí účinnosti velké novely podle zák. č. 113/2018 Sb.), je třeba se v tomto okamžiku velmi vážně zabývat i aktuálním stavem rozpracovanosti další velké novely vodního zákona. Tato novela totiž již byla v paragrafovém znění schválena vládou ČR dne 8. 7. 2019, a to usnesením vlády ČR č. 481.
Golf, který je typickým „zeleným sportem“, ke svému provozování nezbytně potřebuje disponovat plochami určenými k pohybu hráčů a manipulaci s golfovým míčkem, jejichž podstatou je to, že jsou kryty travním kobercem. Tyto zelené plochy jsou specifické zvláštními požadavky na výšku udržovaného travního listu tak, jak odpovídá jejich účelu – od toho se odvíjí použitý travní druh, který je charakteristický potřebou příslušné závlahové dávky. Některé zelené plochy na golfovém hřišti jsou tak typicky osety natolik specifickými travními druhy, že prakticky každý dlouhodobější výpadek v závlahové dotaci znamená nevratné poškození dané zelené plochy – typicky se jedná o jamkoviště, tzv. „greeny“. Zároveň platí, že náklady na obnovení těchto, na přísušky nejnáchylnějších povrchů, jsou velmi vysoké, přičemž absence těchto povrchů na golfovém hřišti znemožňuje jeho řádné užívání.
Veškeré zelené plochy na golfovém hřišti tedy k tomu, aby byly v řádné kondici, vyžadují příslušnou závlahovou dávku, přičemž typicky greeny (a odpaliště) nemohou samostatně přežívat za obvyklé srážkové aktivity a je tedy bezpodmínečně nutné mít zajištěny dostatečné vodní zdroje k zajišťování potřebné závlahové dávky.
V souvislosti s nutnou aplikací potřebné závlahové dávky je z hlediska platné právní úpravy potřeba rozlišovat otázku účelu nakládání s vodami (tedy k zavlažování) a způsobu tohoto nakládání (tedy prostřednictvím vodního díla – stavby zavlažovacího systému).
V rámci pochopení dané problematiky je vhodné si připomenout některé zásady:
- Povolení k nakládání s vodami je třeba vždy k jejich odběru, vzdouvání či akumulaci.
- Povolení k nakládání s vodami, které vydává vodoprávní úřad, se vydává na časově omezenou dobu, v povolení k nakládání s vodami se stanoví účel, rozsah, povinnosti a popřípadě podmínky, za kterých se toto povolení vydává. Podkladem vydání povolení k nakládání s podzemními vodami je vyjádření osoby s odbornou způsobilostí, pokud vodoprávní úřad ve výjimečných případech nerozhodne jinak[1].
- Povolení k nakládání s vodami je nutné i pro jejich vzdouvání, popř. akumulaci – souvisí s povolením užívání příslušného vodního díla, které takové nakládání umožňuje (vodojem, rybník)[2].
- Oprávněný, který má povolení k nakládání s vodami k zavlažování v celkovém množství alespoň 6 000 m3 vody v kalendářním roce nebo 500 m3 vody v kalendářním měsíci, je povinen měřit množství vody, se kterou nakládá, a předávat výsledky tohoto měření příslušnému správci povodí stanoveným postupem.
- Stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, atd., tedy v golfovém prostředí typicky akumulační nádrže, rybníky, vodojemy, atd., jsou vodními[3] díly[4].
- Závlahový systém na golfovém hřišti je vodním dílem[5].
- K provedení vodních děl, k jejich změnám a změnám jejich užívání, jakož i k jejich zrušení a odstranění je třeba povolení vodoprávního úřadu[6] V této souvislosti je třeba mít na zřeteli to, že místně příslušný vodoprávní úřad je ve věci vodních děl speciálním stavebním úřadem, který pro tyto „speciální stavby“ vydává povolení, a to na základě předchozího souhlasu obecného stavebního úřadu příslušného k vydání územního rozhodnutí.
Po tomto stručném exkurzu je třeba se v souvislosti s problematikou zavlažování golfových hřišť zabývat dvěma zásadními pojmy:
Povolení k nakládání s vodami – řeší odběr vody z definovaného vodního zdroje a vztahuje se ke konkrétnímu vodnímu zdroji (např. hřištěm protékající potok, říčka, v blízkosti existující vodní nádrž, systém studní, vodní vrt nebo obecní/městský vodovodní řad).
Vodní dílo – v daném případě stavba zavlažovacího systému golfového hřiště[7].
Tyto dva pojmy mohou, a často to tak také bývá, splývat, ale v souvislosti s daným tématem je třeba tyto pojmy rozlišovat.
Jelikož vodní dílo (tedy závlahový systém na golfovém hřišti) je v našem případě pouze technickým (dopravním) prostředkem, jak docílit dodání požadované závlahové dávky na zelenou plochu, tak provoz závlahového systému, je-li řádně, tedy zákonným způsobem, zbudován, nebude v praxi ze strany vodoprávního úřadu přinášet vlastníkovi problémy, neboť možností oprávněných restriktivních zásahů ze strany státních orgánů je z důvodu existence vodního díla minimum – jde zejména o zánik vodního díla, jehož zánikem dojde k zániku povolení k nakládání.
Naproti tomu nakládání s vodami na základě uděleného povolení k nakládání s vodami, které se vždy váže ke konkrétnímu vodnímu zdroji, je právě tou podstatnou otázkou, jejíž aplikace vzbuzuje oprávněné obavy ze strany provozovatelů sportovišť se zelenými plochami obecně (golfových hřišť zvlášť).
Jde totiž o to, že povrchové i podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují; práva k těmto vodám upravuje právě vodní zákon, jehož účelem je především chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl v souladu s právem Evropských společenství. Účelem vodního zákona je též přispívat k zajištění zásobování obyvatelstva pitnou vodou a k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů[8].
Proto tedy vodoprávní úřad ve svém rozhodnutí, kterým vydává povolení k nakládání s vodami, stanovuje účel a rovněž limitní množství povoleného odběru, a to ve vazbě na konkrétní vodní zdroj, což je právě klíčovou záležitostí v rámci této rešerše.
Jak již uvedeno shora, vodoprávní úřad totiž může z moci úřední dříve vydané povolení k nakládání s vodami změnit nebo zrušit, např. z důvodu snížení nepříznivých účinků sucha,[9] tak, jak mu to umožňuje aplikace postupů dle jednotlivých Národních povodňových plánů sucha[10]! Dlužno však podotknout, že za současné právní úpravy by taková změna či dokonce zrušení dříve vydaného povolení k nakládání s vodami nutně probíhala v rámci důkladné komunikace s oprávněným držitelem povolení k nakládání, kdy v rámci takovéhoto projednání (řízení o změně či zrušení) by ze strany vodoprávního úřadu musela zaznít přesvědčivá argumentace podporující realizaci záměru takového opatření. Zároveň, a to je důležité, by se takové řízení a odůvodnění vždy nutně muselo vztahovat k danému konkrétnímu vodnímu zdroji, např. bylo-li by vodoprávní povolení vztaženo k odběru vody z říčky protékající golfovým areálem, muselo by být skutečně prokázáno, že v důsledku dříve povoleného odběru dochází za místem odběru k již nedostatečnému průtoku, nebo např. bylo-li by prokázáno, že v důsledku dříve povoleného čerpání z konkrétního vrtu, došlo k zásadnímu poklesu vody v okolních studních, vrtech či hladiny podzemní vody atd.
Z uvedeného je vcelku zřejmé, že v dané věci je třeba se soustředit výhradně na povolení k nakládání s vodami ve vztahu ke konkrétnímu vodnímu zdroji. Je totiž zřejmé, že ti provozovatelé golfových hřišť, kteří své závlahové systémy vybudovali na základě řádného stavebního povolení vydaného specializovaným stavebním úřadem (tedy vodoprávním úřadem) nutně již předtím (nebo současně) získali povolení k nakládání s vodami – jinak by totiž stavební řízení ke stavbě vodního díla (závlahového systému) postrádalo opodstatnění. Zároveň není cílem této rešerše zabývat se legalitou či legitimitou závlahového systému jako takového, resp. jeho různých modifikací, rozsahu jeho provedení a na to navazujících systémů, neboť, jak ostatně vyplývá ze shora uvedeného, každé povolení k nakládání s vodami se vydává ke konkrétnímu účelu. Lze si tedy představit jak variantu vodoprávního povolení k zavlažování, které bylo vydáno současně se stavebním povolením k závlahovému systému, tak vodoprávní povolení k zavlažování, ve kterém se o stavbě zavlažovacího systému nehovoří, a to ať z důvodu logické časové posloupnosti při výstavbě golfového hřiště (investor logicky nejprve musí mít vodní zdroj a k němu i povolení k nakládání s vodami a teprve následně začne realizovat stavbu hřiště, když součástí stavby hřiště samotného je i výstavba vodního díla – zavlažovacího systému), či z důvodu řešení zavlažování hřiště způsobem, který by nebyl nutně posuzován jako stavba vodního díla, tzv. závlahový systém.
Zcela stranou ponechávám nelegální odběry, tedy zcela „načerno“, resp. odběry užívané k jinému účelu. Např. kdyby na základě povolení k nakládání s vodami s podlimitním (tedy neměřeným) odběrem se schváleným účelem „zásobování vodou domácnosti a zavlažování okrasné zahrady a menšího hospodářství“, byla voda z příslušného vodního zdroje také (nebo pouze) čerpána do akumulačního systému na nedalekém golfovém hřišti, kde by byla následně používána k zavlažování.
V obou případech, tedy jak zcela na černo, tak k jinému účelu než povolenému, jde o nepovolený odběr. Sankce za takovéto porušení jsou poměrně značné – základem pro výpočet výše sankce je výpočet vodoprávního úřadu, kdy úřad každý kubický metr nedovoleně odebrané vody vynásobí částkou 40,- Kč u vody povrchové, resp. částkou 70,- Kč u vody podzemní[11].
Z hlediska dopadu v současnosti velmi diskutované otázky klimatických změn a z toho vyplývajících obav z ohrožení vodních zdrojů, je ve světle shora provedeného výkladu zřejmé, že každý jednotlivý vodní zdroj musí být posuzován individuálně. Bude tedy vždy záležet na tom, jakým způsobem k danému vodnímu zdroji přistoupí vodoprávní orgán. Jak vyloženo, každý jednotlivý vodní zdroj má svou specifickou povahu (jezero, rybník, řeka, potok, vrt, soustava studní, městský či obecní vodovodní řad) a pouze individuální posouzení množství odebírané závlahové vody v konkrétní oblasti bude kritériem, zda vodoprávní úřad vůbec najde odůvodnitelné argumenty k případnému zásahu.
Ohledně zmíněných specifik jednotlivých odběrných míst je na místě shrnout, že obecně bude nejnižší riziko na straně areálů, které vodu akumulují ve vodních nádržích, které si v rámci hřiště samy zbudovaly a které nejsou navázány na další infrastrukturu, nejvyšší riziko bude samozřejmě tam, kde dochází k odběru (i v rámci akumulace) z malých vodních toků či obecních vodovodních řadů.
Zcela samostatnou kapitolou potom představuje problematika nakládání s odpadními vodami, neboť ta v rámci novely vodního zákona přinesla velmi podstatné změny. Tyto změny se zavlažováním zelených ploch na sportovištích zdánlivě souvisí pouze okrajově, avšak v souvislosti se snižováním přirozených průtoků na vodních tocích a dalších specifických povinností ohledně nakládání s vyčištěnými odpadními vodami (tzv. „bílé vody“) se nabízí možnost jejich využívání k zavlažování sportovišť, zejména golfových hřišť (ostatně takováto praxe je zcela běžná v zahraničí, např. ve Španělsku jde o povinnost).
V úvodu bylo poukázáno rovněž na připravovanou velkou novelu vodního zákona, která již byla schválena vládou ČR a míří do Parlamentu ČR a je proto, i s ohledem na její aktuálnost v souvislosti se zavlažováním golfových hřišť, zcela na místě o jejích dopadech pojednat.
Navrhovaná změna § 5 odst. 3 vodního zákona například stanoví, že nesmí být povolena žádná stavba ani změna stavby před jejím dokončením, užívání stavby ani vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nebo rozhodnutí o změně v užívání stavby, nebude-li zajištěno hospodárné nakládání se srážkovou vodou[12]! Napříště se tak všechny stavby budou muset s touto novou povinností vypořádat a je možné, že některá hřiště a jejich akumulační nádrže (rybníky) se svojí polohou ukáží být pro takové stavebníky či investory doslova „požehnáním“ – a to i ve vazbě na již zmíněnou problematiku „bílé vody“.
Další podstatnou změnou je navrhované snížení limitu v § 10 vodního zákona pro povinné měření oprávněného odběru vod – z nynějších 500 kubíků měsíčně resp. 6000 kubíků za rok se navrhuje limit snížit na 100 kubíků měsíčně resp. 1000 kubíků za rok.
Razantní změnu přináší změna § 12 vodního zákona, neboť v odstavci 1 přibyly tři důvody možnosti změny či zrušení povolení k nakládání s vodami[13], přičemž právě nový důvod podle písmena c) je třeba označit za velmi nebezpečný, neboť „vodoprávní úřad může z moci úřední povolení k nakládání s vodami změnit nebo zrušit, dojde-li k významné změně podmínek rozhodných pro stanovení minimálního zůstatkového průtoku nebo minimální hladiny podzemních vod“.
V souvislosti s naším tématem je třeba upozornit rovněž na to, že navrhovaná novela § 21 odst. 2. písm. c) vodního zákona přináší poměrně zásadní změnu, když jako součást zjišťování a hodnocení stavu povrchových a podzemních vod v rámci zřízení vedení a aktualizace evidence zavádí v bodě 13. evidenci tzv. (dříve neevidovaných) hlavních závlahových zařízení, čímž dochází ke zjevnému a významnému zpřesnění stávajícího ustanovení § 56 vodního zákona ve vztahu ke stavbám vodních děl – zavlažovacích systémů.
Rovněž velmi zásadní změnu dosavadní právní úpravy představuje zcela nová HLAVA X navrhované změny vodního zákona, která se nazývá ZVLÁDÁNÍ SUCHA A STAVU NEDOSTATKU VODY.
Ve stručnosti jde o to, že zákon předpokládá existenci příslušných plánů pro zvládání sucha, kdy na základě těchto plánů pro sucho mají být vydávána rozhodnutí nebo opatření obecné povahy, která vydává vodoprávní úřad podle § 6 odst. 4, § 59 odst. 4 nebo § 109 odst. 1 vodního zákona při zvládání sucha.
Pro účely správného pochopení cíle a dopadu vyhlášeného opatření při zvládání sucha lze stručně říci, že podobný institut je zde již nyní v podobě již zmiňovaných plánů povodí. Zatímco však plány povodí se v ČR člení na 3 mezinárodní oblasti povodí a každé toto povodí na dílčí povodí[14], plány pro sucho budou operativnější a podrobnější, neboť budou vystavěny na principu krajského územního členění.
Plány pro sucho tak budou zahrnovat 3 části:
- základní část, která obsahuje údaje potřebné pro zvládání sucha v daném území, charakteristiku území, popis vodních zdrojů včetně záložních a jejich případné zastupitelnosti, popis úpravy, dopravy, převodů vody a zásobování vodou, seznam a popis technických zařízení využitelných k řešení stavu nedostatku vody, seznam uživatelů vody významných pro dané území, seznam povolených nakládání s vodami významněji ovlivňujících množství a jakost vod, popis rizik sucha a místní směrodatné limity a kritéria pro vyhlášení stavu nedostatku vody,
- operativní část, která obsahuje seznam orgánů veřejné moci a osob podílejících se na zvládání sucha a stavu nedostatku vody, popis činností, které vykonávají, popis přenosu informací, priority zásobování, návrh postupů pro zvládání sucha a opatření při vyhlášeném stavu nedostatku vody,
- grafickou část, která obsahuje mapy nebo plány, na kterých jsou zakreslena zejména území ohrožená suchem, vodohospodářské a vodárenské soustavy, zdroje a úpravny vody a uživatelé vody významní pro dané území.
Princip jednotlivých opatření při vyhlášeném stavu nedostatku vody v plánu pro sucho je postaven na významnosti pěti stupňů, kdy závlaha golfových hřišť bude v pátém, tedy posledním (nejméně chráněném) stupni významu.
V praxi tedy bude situace vypadat tak, že vyhodnotí-li krajský úřad ve spolupráci se správci povodí, že hrozí nedostatek vody, dojde ke svolání krajské komise pro sucho, která může vyhlásit stav nedostatku vody. Dnem vyvěšení na úřední desce krajského úřadu se stav nedostatku vody považuje za vyhlášený, a to bez možnosti odkladného účinku. V rámci vyhlášeného opatření může krajská (nebo ústřední) komise pro sucho při nedostatku vody vyhlásit celou škálu omezení, z jejichž výčtu jsou patrná rizika pro možnosti zavlažování golfových hřišť[15], přičemž, jak již uvedeno, má-li opatření formu rozhodnutí, je jeho vydání prvním úkonem v řízení a odvolání nemá odkladný účinek[16].
Je zřejmé, že ve světle plánované budoucí právní úpravy vodního zákona, resp. pravomocí, které budou příslušným orgánům k dispozici v případě sucha, jsou rizika pro možnosti bezproblémového zavlažování golfových hřišť zásadní, s možnými budoucími fatálními dopady tak, jak o tom bylo pojednání v úvodu.
Nutné postupy pro eliminaci těchto rizik potom vycházejí z podstaty a ducha této novely. Jde totiž o to, že bez ohledu na obrovské kompetence, které budou komise pro sucha mít, tyto budou muset vždy vycházet ze schválených plánů pro sucho. Základem těchto plánů je evidence vodních zdrojů a odběratelů. Mám tedy za to, že stejně jako je tomu za stávajícího stavu, půjde především o to, o jaký konkrétní vodní zdroj, který je použit pro zavlažování, půjde, kdy s ohledem na shora uvedené bude naprosto zásadní rozdíl v případě zavlažování golfového hřiště vodou z vodního zdroje, kterým bude městský/obecní vodovodní řad, oproti velké akumulační nádrži (rybníku), která je převážně zásobována srážkovou vodou v období srážkové aktivity a doplňována z hloubkového vrtu v odlehlém místě.
Všechny tyto aspekty, které lze shrnout pod pojem „význam vodního zdroje“, budou mít zásadní vliv na to, jakým způsobem bude ten který vodní zdroj zapracován do konkrétního plánu pro sucho v oblasti, ve které se nachází konkrétní golfové hřiště. Provozovatelům je tedy potřeba důrazně doporučit, aby:
- již nyní za stávající právní úpravy se seznámili s konkrétními dílčími plány povodí (viz poznámka pod čarou č. 14) a komunikovali se svým vodoprávním úřadem,
- s dostatečným časovým předstihem se začali zajímat o tvorbu plánů pro sucho a aktivně se zasadili o to, aby jimi používané vodní zdroje v plánech pro sucho pokud možno nefigurovaly, resp. aby dohlédli na to, aby k jejich vodnímu zdroji pro zavlažování golfového hřiště bylo přistupováno spravedlivě. Zároveň je třeba mít na paměti, že ten, kdo odebírá povolené „nadlimitní“ množství vody, je taktéž povinen podávat předepsaná hlášení. Tato veškerá hlášení z dané oblasti budou dozajista hrát velkou úlohu při sestavování plánů pro sucho.
Závěrem je třeba upozornit na to, že legislativa, která je z pohledu odběru vod pro závlahy zelených ploch v současné době nastavena relativně volně, zřetelně směřuje k regulaci. V návrhu na změnu vodního zákona jsou pravomoci kompetentních orgánů, které dozajista zavlažování golfových hřišť zkomplikují – výrazně méně však těm, kteří k tomuto nebezpečí přistoupí zodpovědně a s předstihem.
Cílem této rešerše je tedy především rozšíření obecného vnímání problematiky nakládání s vodami se zaměřením na zavlažování golfových hřišť ve světle reálně existujícího stavu dopadů probíhajících klimatických změn na sucho a legislativních dopadů řešení této problematiky na národní úrovni.
Praha 9. 09. 2019
Mgr. Karel Čelikovský, LL.M., předseda Právní komise ČGF
[1] § 9 odst. 1. vodního zákona.
[2] § 9 odst. 7. vodního zákona.
[3] § 55 odst. 1 vodního zákona.
[4] Jistou polemiku může vyvolat ustanovení § 55 odst. 3. vodního zákona, podle kterého vodním dílem nejsou bezodtokové jímky, avšak s ohledem na ustanovení § 103 odst. 1. písm. e) bod 13. zák. č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, je třeba mít na paměti, že v pochybnostech vždy rozhoduje místně příslušný vodoprávní úřad – viz § 55 odst. 4. vodního zákona.
[5] § 55 odst. 1. písm. e) vodního zákona.
[6] § 15 odst. 1. vodního zákona.
[7] Vodním dílem jsou však i vodní zdroje – například přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže, studny – § 55 vodního zákona
[8] § 1 odst. 1. vodního zákona.
[9] Viz § 12 odst. 3 písm. a) ve vazbě na § 24 odst. 4 písm. b) vodního zákona.
[10] Území České republiky náleží do třech mezinárodních oblastí povodí, a to do mezinárodní oblasti povodí Labe, mezinárodní oblasti povodí Odry a mezinárodní oblasti povodí Dunaje (§ 24 odst. 1 vodního zákona), přičemž Národní plány povodí byly 21. prosince 2015 schváleny vládou České republiky usnesením č. 1083. Ministerstvo zemědělství následně v souladu s ustanovením § 25 odst. 4 vodního zákona, vydalo 12. ledna 2016 národní plány povodí opatřeními obecné povahy, která nabyla účinnosti 28. ledna 2016.
[11] § 116 odst. 1. písm. b) ve vazbě na § 116 odst. 3. a 4. vodního zákona – vypočítává se za tři roky zpět, přičemž horní limit sankce činí 500 tisíc Kč.
[12] „Dále je stavebník povinen zabezpečit omezení odtoku povrchových vod vzniklých dopadem atmosférických srážek na tyto stavby (dále jen „srážková voda“) akumulací a následným využitím, popřípadě vsakováním na pozemku, výparem, anebo, není-li žádný z těchto způsobů omezení odtoku srážkových vod možný nebo dostatečný, jejich zadržováním a řízeným odváděním nebo kombinací těchto způsobů. Bez splnění těchto podmínek nesmí být povolena stavba, změna stavby před jejím dokončením, užívání stavby ani vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nebo rozhodnutí o změně v užívání stavby.“
[13] c) dojde-li k významné změně podmínek rozhodných pro stanovení minimálního zůstatkového průtoku nebo minimální hladiny podzemních vod,
d) dojde-li při výkonu povolení k nakládání s vodami k závažnému nebo opakovanému porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo stanovených na jeho základě, popřípadě k poškozování práv jiných, nebo
e) dojde-li ke změně právních předpisů stanovujících ukazatele přípustného znečištění vod a jejich hodnoty.
[14] Národní plán povodí Labe je doplněn plány povodí pro pět dílčích povodí, a to pro dílčí povodí Horního a středního Labe, dílčí povodí Horní Vltavy, dílčí povodí Berounky, dílčí povodí Dolní Vltavy a dílčí povodí Ohře, Dolního Labe a ostatních přítoků Labe; Národní plán povodí Odry je doplněn plány povodí pro dvě dílčí povodí, a to pro dílčí povodí Horní Odry, dílčí povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry; Národní plán povodí Dunaje je doplněn plány povodí pro tři dílčí povodí, a to pro dílčí povodí Moravy a přítoků Váhu, dílčí povodí Dyje a dílčí povodí ostatních přítoků Dunaje – § 24 odst. 5., 6., 7. vodního zákona.
[15] Krajská nebo ústřední komise pro sucho při stavu nedostatku vody vydává na dobu nezbytně nutnou opatření podle povahy věci rozhodnutím nebo opatřením obecné povahy, ve kterých:
a) obecné nakládání s povrchovými vodami bez náhrady upraví, omezí nebo zakáže,
b) povolená nakládání s vodami bez náhrady upraví, omezí nebo zakáže,
c) omezí užívání pitné vody z vodovodu pro veřejnou potřebu,
d) uloží vlastníkovi vodního díla mimořádnou manipulaci na vodním díle nad rámec schváleného manipulačního řádu,
e) nařídí vlastníkovi technického zařízení, které slouží pro odběr ze záložního zdroje vody, jeho zprovoznění, pokud je to technicky možné tak, aby bylo možné tento záložní zdroj vody využít,
f) upraví minimální zůstatkový průtok nebo minimální hladinu podzemních vod stanovené v povolení k nakládání s vodami, nebo stanoví minimální zůstatkový průtok nebo minimální hladinu podzemních vod,
g) nařídí vlastníkovi potřebného vodohospodářského zařízení jeho zprovoznění a poskytnutí k řešení stavu nedostatku vody, pokud je to technicky možné, nebo
h) nařídí mimořádné sledování množství a jakosti vod.
[16] § 87k odst. 2. navrhované novely vodního zákona
Nejnovější komentáře